DEN 14, úterý 17. 7. 2018
Vstáváme poměrně brzy a balíme kufry. A tady začínají problémy - nejen že moji plyšáci, které sbírám po akváriích, dosáhli kritické hmoty a už se mi nevejdou do kufru, ale navíc se mi objevila ošklivá trhlina na batohu. S tímhle batohem jsem procestoval Island a Kanárské ostrovy, ale nic naplat - jeho cesta končí. Zatím ho provizorně nesu obráceně.
Cestujeme tramvají na nádraží a vydáváme se šinkanzenem do Kjóta. Není to dlouhá cesta, a kromě přesedání v Kóbe není ničím zajímavá.
V Kjótu nás okamžitě udeřilo do tváře horko. Po záplavách, které nedávno postihly Japonsko, přišla vlna veder, která je i na zdejší léto extrémní. Spěcháme do klimatizovaného autobusu č. 206 a jedeme k našemu ubytování - hotelu Amenity.
Tady narážíme na další potíž - kdovíproč nás totiž nemohou ubytovat dřív než ve čtyři hodiny a zatím je teprve jedna. A tak si tam jen necháváme zavazadla a míříme ven.
Trefili jsme se právě do festivalu Kjóto Gion Macuri. Rádi bychom ho viděli, ale to musí počkat; je tu stále problém s Karlovým zubem.
Nedaleko u hotelu je naštěstí zubní ordinace. Přes poledne tam neošetřují, ale úspěšně Karla objednáváme na tři hodiny. Zbylý čas zabíjíme procházkou po městě, ale upřímně - je to děs. Já mám pověst teplomilného organismu, ale když teplota přesáhne 36 stupňů, už mě to nechává poněkud chladným.
Jsme docela rádi, když se můžeme vrátit do klimatizované ordinace. Ošetření je sice jen provizorní, ale rychlé a odborné, a dokonce i poměrně levné - není to zrovna pakatel, ale k závratným částkám, kterých jsme se obávali, to má daleko.
A po této návštěvě se už pomalu můžeme vrátit do hotelu a ubytovat se. Tady se mi podařilo zaplatit celé ubytování kartou (je to přes 20 000 Kč, protože je nás šest a budeme tu celý týden), a tím pádem získávám od ostatních skoro 100 000 jenů. To jsem potřeboval - po zaplacení dluhu za předchozí ubytování mi skoro nic nezbylo.
Musím říct, že ze všech našich dosavadních ubytování je tohle nejlepší. Velké, prostorné pokoje a zvláštní postelové “kapsle” - každá postel je jako oddělená uzavřená kóje se zásuvkou a světlem. Vzhledem k neutuchajícímu horku se raději až do šesti večer ukrýváme na pokojích, a pak vyrážíme do večerního Kjóta. Zatímco minule jsme bydleli až na okraji města, tentokrát jsme ve středu dění - netrvá dlouho a vidíme dokonce i něco málo z průvodu.
Jako obvykle prolézáme pár krámů a já v místním Book Offu nacházím batoh, který by měl být důstojným nástupcem toho roztrhaného. Také tam nacházím podivuhodné stojenové balíčky - každý je jiný a obsahují všechno možné. Hodně suvenýrů, které na této cestě kupuju, je vlastně určeno pro mého synovce Kubíka v několika jeho příštích vývojových stádiích.
Padla noc, a pravděpodobně i nějaký ten teplotní rekord. Vracíme se do hotelu a zaléháme. Zítřek jsme se rozhodli věnovat hradu Himedži.
Celý příspěvek...