Památky a muzea (tentokrát už doopravdy)

DEN 19, neděle 22. 7. 2018

Ráno se vydáváme na autobus a směřujeme do Kinkakudži, čili Zlatého pavilónu. Což by bylo jistě jednodušší, kdyby se jeho jméno tolik nepodobalo Stříbrnému pavilónu Ginkakudži. Takhle si to při naší výslovnosti pletou i místní, a tak nasedáme na špatný autobus a musíme u Stříbrného pavilónu přesedat.

Zlatý pavilón pořád stojí jako už stovky let (o trapném incidentu s požárem a novým postavením před šedesáti lety se tu taktně mlčí) a nemůžu si pomoct - teď, když jsem každý pavilón viděl dvakrát, mi ten Stříbrný přijde lepší. Zlatý pavilón působí přeplácaně - jaký to má smysl potahovat budovu zlatem, jako kdyby tam trávil dovolenou král Midas?

A nyní tedy nějaká ta muzea. Lukáš vynašel Mezinárodní muzeum mangy, které se nachází v budově bývalé základní školy, a tak jsme tam přes poledne zapadli. Muzeum je koncipované především jako čítárna, kde si každý může prohlížet mangu z obrovských knihoven na stěnách. Ovšem většina je pochopitelně japonsky; jsou tu i zahraniční vydání, ale těch je poměrně málo, a hlavně: čas tíží. Užili jsme si ale expozice o zajímavých bodech mangy (některé jsme sami neznali) a nádhernou dřevěnou sochu Fénixe z proslulé série Osamua Tezuky.

Odpoledne jsme po kratším bloudění dorazili ke Kjótskému národnímu muzeu a prošli jsme si i to. Nachází se tam především historické artefakty, které jsou krásné, ale ke konci mi už začínaly splývat. V pět hodin muzeum zavřelo a my jsme se přesunuli ke krámům. Na večeři jsme tentokrát zašli do čínské restaurace, která je pod naším hotelem, a i přes určité problémy s komunikací jsme se dobře najedli.

Zítra máme v plánu výlet, který jsem navrhl já: jednu z údajně nejlepších vyhlídek v Japonsku, Amanohašidate. Dlouhé jméno odpovídá dlouhé cestě - musíme vstávat brzy!