Podivný atraktor

DEN 25, sobota 28. 7. 2018

Noc přešla klidně. Bylo zatmění Měsíce, ale nikdo z nás ho neviděl. Za prvé, začalo až poměrně pozdě k ránu a nikdo z nás nebyl vzhůru. Za druhé, ta nejlepší část začala až poté, co Měsíc tady v Japonsku zapadl, takže bychom ji neviděli, ani kdybychom vzhůru byli. Za třetí, je pod mrakem.

Když vycházíme ven, z nebe padá voda. Mám matný pocit, že pro to existuje nějaký termín, ale je to už tak dlouho, že si nevzpomínám. Směřujeme vlakem, a posléze i jednokolejkou, ze které je báječný výhled, na bleší trh do čtvrti Šinagawa, ale přestože jsme se po cestě setkali hned s několika druhy místního hmyzu, po blechách jako by se zem slehla. Trh se zřejmě nekoná, protože… dešťuje? Je to ten správný termín? Karel se nevzdává a vede nás k jinému trhu. Opět marně. A tak se rozdělujeme a opět vyrážíme do Akihabary. Ta na nás působí mocnou přitažlivostí. Je tu nejen všechno, ale dokonce i něco málo navíc.

Po cestě s Tomášem, se kterým tvoříme stabilní dvojici, protože máme dohromady jen jeden klíč, nacházíme spoustu podivných věcí, ale naším hlavním cílem je najít kufr. Máme dohromady jeden velký kufr, který jsme přivezli z Prahy, a ten evidentně stačit nebude. Nakonec nacházíme podivuhodný outdoorový kufr, který má všechny vymoženosti. Poněkud mě překvapuje, že do něj rovnou nezamontovali i televizi. Cena odpovídá kvalitě - alespoň doufáme. S kufrem v ruce směřujeme na pokoj. Stále deští.

Vyrážíme znovu ven a co čert nechtěl, zase míříme do Akihabary. Jsme mokří, ale spokojení. Zítra bychom rádi znovu zkusili trh.