Download: ftp://slamaci@147.32.8.168/ heslo viz u tohoto příspěvku - vybrané věci (včetně titulků) i RapidShare

Fórum překladatelské skupiny ZDE
Profil překladatelské skupiny ZDE

Aktualizace:

25.5.2012 --> titulky k Hellsing OAV 9
24.5.2013 --> titulky k Hellsing OAV 10
11.11.2013 --> titulky k Dragon Ball Z 1-16
04.10.2014 --> beta titulky k One Piece movie 9 [yibis] - do titulky-beta sekce na našem FTP

neděle 22. července 2018

Brána na suchu

DEN 13, pondělí 16. 7. 2018

Dnešek začíná dramaticky - Karla už nějaký čas trápí zub, a tak se s ním v roli tlumočníla vydávám hledat v Hirošimě zubaře. Bohužel neúspěšně - jako na potvoru je totiž Den oceánu, státní svátek, a zubař, kterého jsme našli, nepracuje. Dopoledne je zabité touto anabází, a tak se rozdělujeme - většina skupiny se vydává na Mijadžimu, jen Karel se vrací do hostelu tiše trpět.

Mijadžima je přece jen kus cesty, a tak tam přijíždíme (přívozem JR, kde platí naše Rail passy) až kolem třetí hodiny. Tohle je místo, které na mě udělalo velký dojem už minule, a tak se tam vydávám zkoumat víceméně na vlastní pěst. V rychlosti prolétám městečkem a mířím do akvária. Akvária mají většinou vysoké vstupné, ale já do nich chodím rád. V každém je něco, co v ostatních nenajdete - tady třeba ostrorepi, běluhy a lachtani. A narazil jsem tam i na párek Čechů!

V akváriu i v dalších obchodech jsem nabral suvenýry - trochu jsem se tím zruinoval, ale jak říkám: tohle je jedno z mých nejoblíbenějších míst v Japonsku.

Svatyni Icukušima, kam se chtěli podívat ostatní, jsem vynechal; už jsem ji viděl minule a stále si pamatuju ty rány do hlavy o trámy. Pořád lepší, než kdybych si je nepamatoval, hádám… Zato se ale můžu zajít podívat na zdejší slavnou bránu. Minule jsme tu byli za přílivu a brána byla zalitá vodou, ale teď byl odliv a ona stála na suchu. A tak jsem si pod ní mohl projít a prohlédnout si kolonie mořských potvůrek, které se na ní usadily.

A při této návštěvě jsem i ochutnal zdejší chobotnice a ústřice! Prostě prima návštěva, až na místní laně, které na nás dotíraly a pokoušely se nám krást suvenýry a žrát papír, ve kterém byly zabalené. Cedule na ostrově tvrdí, že místní jeleni jsou divocí a nemáme na ně sahat a krmit je; hádám, že ty potvory neumějí číst.

Kolem šesté se vracíme do hostelu. Většina výpravy jde na nákupy, ale já s Františkem se vydáváme vyzkoušet japonské lázně. I navzdory jazykové bariéře, naší nepřipravenosti a nekolika faux pas je to nakonec příjemný zážitek.

Po lázních zkoušíme náhodný japonský bar. V zakouřené místnosti frekventované místními štamgasty se nám daří objednat si pravé hirošimské okonomijaki (připravované na plechovém pultu postarší tetkou, zřejmě majitelkou). I když japonsky moc neumíme, uznání a pochvalu dobrého a levného jídla vyjádřit dokážeme.

A to je z Hirošimy vše - zítra směřujeme do Kjóta!
Celý příspěvek...

Chmurná připomínka minulé návštěvy

DEN 12, neděle 15. 7. 2018

Ráno se jako obvykle hrabeme z ubytovny. Zatímco na Okinawě jsme byli dlouho na jednom místě, tento druhý týden je takový “kočovný” a upřímně řečeno, začíná mě to zmáhat - zvlášť když ani nemám místo na pořádné rozložení kufru! Hirošima, kam dnes směřujeme, je už naším pátým ubytováním!

Vyrážíme na nádraží a zamlouváme si místenky na šinkanzen do Hirošimy. Nejedeme ale hned tím prvním - dali jsme si trochu času na návštěvu pošty a nákup oběda. V 11:48 vyrážíme další Sakurou na sever!

Odpoledne dorážíme do Hirošimy a pomocí lokálky a tramvaje se dostáváme do našeho ubytování - hostelu J-Hoppers. Bohužel, i když má toto místo wi-fi, jeho kvalita je dost špatná. Jsme asi odsouzení k tomu, abychom měli v Hirošimě problémy s připojením…

Vyrážíme do Parku míru, protože nováčci mezi námi ho ještě neviděli. Expozice v muzeu je… stlačená. Hlavní budova se rekonstruuje kvůli ochraně před zemětřesením a tak je všechno vmáčknuté do jedné vedlejší. A je to pořád síla. Vážně, nic proti Nagasaki, ale na Hirošimskou expozici nemá. Jediné, čím ji trumfne, je hypocentrum - v Nagasaki tam postavili památník, Hirošima má jen malou plaketu v zadní uličce.

A potom nás zase zlákaly obchody. Teď už si s váhou starosti neděláme, zato však začínáme mít problémy s objemem…

Zítra bychom se měli vydat na Mijadžimu!
Celý příspěvek...

Sopka v kompresi

DEN 11, sobota 14. 7. 2018

Den začíná líně - máme hodně času, a tak se pomalu hrabeme ven až odpoledne. A pak už najednou tolik času není. Protože dnes chceme pořádně využít kagošimskou hromadnou dopravu, kupujeme si jednodenní jízdenku CUTE za 1200 jenů. Ta platí na většinu dopravních prostředků, co tu jezdí - nejprve míříme autobusem do přístavu, a potom přívozem na ostrov Sakuradžima, kde se nachází stejnojmenná sopka.

Tedy - ostrov. Sakuradžima ve skutečnosti není ostrov, ale poloostrov, ale až od roku 1914, kdy ji velká erupce spojila s pevninou úzkou šíjí. Toto spojení je ale na druhé straně; my jsme přijeli přívozem přes záliv a zdárně jsme našli výletní autobus, který Sakuradžimu objíždí během hodinové trasy a kde nám stále platí naše jízdenky.

A tak jsme bleskově objeli ostrov a prohlédli si sopku. Ta není přístupná, protože je činná, a tudíž nebezpečná; dnes měla ale zřejmě volno, protože jsme žádné velké známky aktivity neviděli.

Po prohlídce jsme se rozdělili. Já jsem si všiml, že kousek od přívozu je akvárium, a tak jsem se vrátil na pevninu a vydal se tam. Vyplatilo se to - díky jízdence CUTE jsem dostal slevu a uvnitř byla řada potvůrek, které jsem na Okinawě neviděl.

Otázka byla, kam dál. Wi-fi odmítala poslušnost, a tak jsem se vydal do města na vlastní pěst. Po kratším bloudění jsem se ztratil. Ale naštěstí má Amu Plaza na střeše velké ruské kolo, díky kterému se dá identifikovat i z velké dálky. Vyrazil jsem náhodným autobusem, který budil dojem, že jede na nádraží, a také tam opravdu jel. A podařilo se mi najít i naše ubytování! Jenže nikdo jiný tam nebyl; večer jsem tedy ještě jednou vyrazil ven a sehnal si jídlo u nádraží; v tuhle roční dobu, jak se zdá, probíhají všude nějaké oslavy a já jsem sehnal občerstvení ve stáncích na té místní.

Po návratu na ubytovnu už tam byli i ostatní. Šli jsme spát - zítra přejíždíme do Hirošimy, kde máme další dvě noci.

DEN 11, Strana B: Dobrodružství na horkém ostrově
(píše Tomáš)

Zbytek skupiny se nejdříve zdržel na Sakuradžimě, kde jsme navštívili turistické centrum včetně malého muzea, pak jsme se vydali smočit nohy v místní horké strouze. Po návratu do Kagošimy jsme se prošli kolem už zavřeného akvária, které je hned u přístavu, následně jsme se vydali autobusem na nádraží. Jelikož jízdenka CUTE platila i na noční hodinovou vyhlídkovou projížďku autobusem, tak jsme toho využili. Moc jsme si to bohužel neužili, jelikož průvodkyně mluvila jen japonsky a protože jsme byli skoro pořád v pohybu, tak nebyla v noci žádná šance něco pořádně vyfotit. Trochu to spravila zastávka na vyhlídce na noční Kagošimu.
Celý příspěvek...

Jižní metropole

DEN 10, pátek 13. 7. 2018

Ráno balíme a opouštíme naše ubytování ve Fukuoce. Potom vyrážíme na nádraží. Poprvé využíváme naše JR pasy k cestě pravým šinkanzenem a směřujeme vlakem třídy Sakura na jih do Kagošimy. Tam přijíždíme asi za dvě hodiny. Naše ubytování je nyní v podniku zvaném Little Asia. Máme tam opět pokoje s palandami jako na Okinawě.

Vyrážíme do města. Je už odpoledne a památky zavírají, takže jsme omezení spíš na obchody. Hned u nádraží je velké nákupní centrum Amu Plaza a zajímavé věci jsme našli i v dalších krámech - stojenovce, Aeonu a Book Offu.

Dnes víceméně odpočíváme; zítra chceme vyrazit k blízké sopce Sakuradžima.
Celý příspěvek...

sobota 21. července 2018

Blízká setkání japonského druhu

DEN 9, čtvrtek 12. 7. 2018

Dnes se ráno vydáváme na fukuocké nádraží Hakata, abychom poprvé využili naše rail passy. Ne na šinkanzen, aspoň zatím, ale na lokální expres do Nagasaki. Tam se dostáváme asi za dvě hodiny. Odpoledne musíme zpátky, a tak nemáme moc času; můžeme jenom zkouknout nějakou místní zajímavost. A tou hlavní je bezpochyby atomová bomba, kterou sem shodili 9. srpna 1945.

Prošli jsme Park míru, navštívili katedrálu a muzeum a nevím - možná jsem po té návštěvě Hirošimy před pěti lety otrnul, ale podruhé už na mě všechny ty hrůzy tolik nezapůsobily. Hirošima byla velká věc - Nagasaki působí trochu jako méně úspěšné filmové pokračování. Zdejší muzeum se také, přijde mi, zaměřuje více na věci - jsou tam vystavené roztavené lahve, spečené mince, ohořelé oblečení atd.

Po návštěvě muzea jsme se rozdělili, někteří se ještě šli podívat na starý a slavný most. Jejich risk vyšel - vrátili se na nádraží včas, a tak jsme všichni odjeli zase zpátky do Fukuoky. Tam jsme se opět setkali s Liborem. Provedl nás několika zajímavými místy včetně obchodu s mangou a přidruženými věcmi Madarake a klasické restaurace s levnými menu.

Ale nakonec se musíme vrátit na pokoj. Náš první týden v Japonsku byl ve znamení Okinawy, ale na ten druhý se stáváme kočovníky. Zítra opouštíme Fukuoku a vydáváme se na jih, do prefekturního města Kagošima.
Celý příspěvek...

Sbohem, Okinawo!

DEN 8, středa 11. 7. 2018

Vstáváme po osmé a balíme kufry, abychom mohli do deseti hodin vyklidit pokoje. S kufry uloženými v recepci vyrážíme ještě na poslední vycházku po Naze; snažíme se najít velitelství okinawských námořních sil z druhé světové války. Po cestě jsem ale našel malý mangrovový hájek, kde jsme se chvilku zastavili a pozorovali kraby, kteří tam všude pobíhali.

Další cesta je trochu náročná, protože velitelství se nachází na kopci. A potom se musí uvnitř kopce sejít zase dolů, abyste se dostali do pevnosti.

Pevnost mi připomínala Gibraltarskou skálu, kterou jsem navštívil loni. Podobné chodby, podobné místnosti, podobné vysvětlující tabule. Byl tu však jeden hlavní rozdíl: vojáci na Gibraltaru vyhráli. Okinawa ve válce skončila opravdu špatně.

Odpoledne se vracíme na hotel, bereme kufry a vyrážíme na letiště. Přesně kopírujeme naše kroky při příletu: jedeme jednokolejkou, a potom letištním autobusem k terminálu D, kde sídlí naše nízkonákladovka. Po chvilce přehazování věcí mezi kufry, abychom splňovali limity, se dostáváme do odletové haly a v 18:40 opouštíme Okinawu a vydáváme se do Fukuoky na ostrově Kjúšú. Je to kratší let než z Narity sem - necelé dvě hodiny.

Do Fukuoky přilétáme večer. Jedeme autobusem na stanici Mizuho a nacházíme apartmán, kde máme strávit dvě noci. Nachází se v sedmém patře pavlačového domu a zdá se, že je dimenzovaný tak na dvě třetiny našeho počtu. Kluci jdou ještě večer na pivo s Liborem, jejich kamarádem z Prahy, a jeho kamarády z místního kurzu japonštiny, a pak zaléháme - zítra plánujeme výlet do Nagasaki.
Celý příspěvek...

Ticho po pěšině

DEN 7, úterý 10. 7. 2018

Ráno si konečně můžeme trochu přispat. Dorazil tajfun, a tak trávíme dopoledne v hotelu, ale celkem nic se neděje. Venku zuří silný vítr, ale to je všechno. Dokonce skoro ani neprší. Tajfun Okinawu nezasáhl přímo, ale i tak si nemůžu pomoci, abych se necítil trochu ošizený. Dávám tomuto tajfunu tři hvězdičky z pěti.

Odpoledne už to nemůžeme vydržet, a tak vycházíme ven. Stále je silný vítr, což ironicky ruší okinawské vedro do celkem příjemného počasí. Lukáš s Karlem našli kus od hotelu bazar jménem Book Off, kde mají všechno možné; především tedy spoustu mangy, na kterou se lačně dívají. Koupit si ji ale nemohou - máme přísný váhový limit a byl by to problém odvézt. Větší nákupy můžeme dělat až po návratu na sever, kde máme naopak limity velmi štědré. Někteří z nás dokonce plánují nákup dalších kufrů.

Ale nějaké drobnosti se tu koupit dají: já jsem si pořídil pouzdro na dokumenty, aby můj pas v ledvince netrpěl, a taky větší ledvinku, aby se tam to pouzdro vešlo.

Další zastávka je ve stojenovém obchodu, tentokrát jiné společnosti než Daiso, kterou jsme viděli doposud. Mě a Tomáše zaujaly zvláště potřeby pro domácnost, kde je spousta chytrých a podivných vymyšleností. Při ceně asi dvacet korun za kus rádi něco vyzkoušíme.

Po cestě domů jsme se rozdělili. Já s Tomášem jsme zakotvili v podniku jménem Joyfull (sic) a dali jsme si speciální okinawské vepřové. Japonské restaurace jsou poměrně levné, dávají velké porce a mají perfektní prezentaci!

Po návratu domů zaléháme - zítra nás čeká poslední den na Okinawě!
Celý příspěvek...

pátek 20. července 2018

Klid před bouří

DEN 6, pondělí 9. 7. 2018

Vstáváme dnes už ve čtvrt na šest a kolem šesté se vydáváme na asi tříkilometrovou cestu do přístavu. Tam jsme nakonec zdárně dorazili a dokonce jsme i našli naši společnost, Cerulean Blue. Podepsali jsme jim, že jim v případě naší smrti nebudeme nic zazlívat ani je strašit, a oni nás odvezli k lodi. Tam jsme museli projít zkouškami ploutví a neoprenových obleků - vyskytují se tu totiž smrtelně nebezpečné medúzy čtyřhranky.

Konečně vyplouváme, a jsme velice překvapeni - naše loď se zvláštním jménem “D’s Pulse” je totiž mnohem rychlejší, než na co jsme zvyklí z jiných částí světa. Je to spíš jako velký motorový člun - dělají se za námi obrovské vlny, protože plujeme přes 30 km/h! Jen škoda, že velmi brzy obracíme - nějací lidé přišli pozdě a loď se pro ně vrací. To by průvodkyně ze včerejška vůbec neřešila!

Na naší dnešní cestě jsme udělali celkem tři zastávky; mořské želvy, které nám slibovali, byly hned na té první, ale jinak tam byly především ryby a koráli - jen vzácně se objevil sumýš nebo hvězdice. Našel jsem nějaké pěkné ulity a pořídil pár záběrů.

Na lodi jsme poobědvali bento (po druhé zastávce) a vydali jsme se zpátky. To však byla cesta opravdu dobrodružná! Blížící se tajfun rozbouřil moře tak, že vlny nejprve dosáhly výšky jednoho metru, a potom několika. Loď rozrážela vlny, houpala se sem a tam, a pokud jste byli nekrytí jako já, promočila vás od hlavy k patě a zase zpátky. Žvýkačky proti mořské nemoci, které jsem koupil v Praze, se zde ukázaly nečekaně účinné!

Prostě: za ty peníze to stálo. Šnorchlování, horská dráha a akvapark v jednom!

Díky tajfunu se celá plavba odehrála dřív, než se plánovalo. Máme tedy ještě čas, a tak se po návratu na pokoj vydáváme na jednokolejku a směřujeme na konečnou, abychom se podívali na hrad Šuri - bývalé sídlo rjúkjúských králů.

Samozřejmě, nejedná se o původní hrad. Během druhé světové války se stal ostrov Okinawa dějištěm strašlivé bitvy a nálety tady všechno srovnaly se zemí. Ale už znaší minulé návštěvy víme, že to Japonce neodradí - postaví památku znovu, stejnou jako předtím. Hrad Šuri není ještě zrekonstruovaný celý, ale navštívili jsme hlavní budovu Sendai, kde žil a vládl král. Tedy, žil by tam, kdyby to byla originální budova. Celá ta věc je hrozně matoucí…

V průběhu naší návštěvy si však začínáme všímat i hrozícího tajfunu. Na nebi jsou pásy mračen a zaměstnanci hradu evidentně povalili nejrůznější cedule v areálu, aby se do nich neopřel vítr, který stále sílí. Pro jistotu dnes kupujeme víc jídla, abychom zítra nemuseli chodit ven.
Celý příspěvek...

Okinawské atrakce

DEN 5, neděle 8. 7. 2018

Opět vstáváme brzy a kolem osmé hodiny vyrážíme, abychom stihli autobus, který jsme si zamluvili. Jde o tohle - rádi bychom navštívili proslulé mořské akvárium Čuraumi, jedno z největších na světě, ale to je bohužel dost daleko od Nahy. Cesta linkovým autobusem je přes dvojnásobek vstupného! A tak už je lepší možností koupit si tam výlet - je to jen o trochu dražší, a máme přitom slevu na vstupném a ještě uvidíme několik dalších pamětihodností. Škoda jen, že naše průvodkyně je Japonka jak poleno a neovládá žádný jiný jazyk - a to i přesto, že naše šestičlenná, japonsky nehovořící skupina, tvoří s přehledem většinu výpravy!

Cesta příjemně ubíhá za poutavého výkladu paní průvodkyně, kterému bohužel nikdo z nás nerozumí. Občas dokonce zpívá, ale kontext nám stále uniká, jen občas z její nadšené intonace učitelky v mateřské školce poznáváme, že za okny autobusu je něco opravdu úžasného. Nejprve míříme na malý ostrůvek Kóri u pobřeží Okinawy. Tam se nachází Oceánská věž, kde je nejen krásná vyhlídka, ale i muzeum, které shromažďuje mušle z celého světa.

Dalším bodem programu byla návštěva zříceniny hradu Nakidžin. Když byla ještě Okinawa rozdělena na tři samostatná království, sídlil v Nakidžinu král severu - ale tyhle časy jsou dávno pryč. Dnes tu sídlí leda tak hmyz - ovšem ne ledajaký: našli jsme tu krásné zelené brouky, kterých byly stovky a doslova pokrývali zem. I motýli jsou nádherní, i když se musím ptát, zda jsou černá křídla v tomhle podnebí praktická…

Hlavní atrakcí dnešního dne byla ovšem návštěva akvária. Je to opět jednou obrovská budova s dlouhou trasou kolem mnoha nádrží. Nejvýznamnější z nich je Kurošio, kde chovají žraloky a rejnoky. Zdejší žraloci velrybí velikostí jasně trumfnou ty, které jsme minule viděli v Ósace. Přišli jsme právě včas na jejich krmení. Bylo legrační sledovat mnohatunového obra, jak nasává vodu, do které mu nasypali kril. Další hvězdou nádrže byla “černá manta” - unikátní barevná varianta obyčejné manty.

Ale já a Tomáš jsme se do akvária tak zabrali, že jsme jen tak tak stihli odjezd; tady bohužel příslovečná japonská přesnost pracuje proti nám. Autobus odjíždí na čas, a když někdo chybí, má prostě smůlu.

Museli jsme utíkat, ale stihli jsme to. Kolem sedmé jsme už v Naze. Jako obvykle procházíme nějaké krámky, dokud nezakotvíme v supermarketu Aeon, kde seženeme nějaké to bento k večeři. Jediná stinná stránka je, že náš výlet lodí se kvůli očekávanému tajfunu Maria posunul, a tak musíme být zítra v přístavu už v sedm hodin ráno.
Celý příspěvek...

V Naze je blaze

DEN 4, sobota 7. 7. 2018

Ráno vyrážíme kolem deváté a jdeme do nažského turistického centra. Asi hodinu a půl trávíme pilováním našich plánů. Nakonec náš rozvrh vypadá takto:

Sobota - místní hrad Šuri
Neděle - mořské akvárium Čuraumi
Pondělí - šnorchlovací výlet k ostrovům Kerama
Úterý - tajfun

Jak vidíte, program je to skutečně bohatý. Navíc jsme tu mohli zužitkovat naše věky - právě tu probíhá nějaká slavnost vázaná k osmému červenci a každý, kdo má něco společného s číslicemi sedm a osm dostane dárek. Takže kdo má tuto číslici v roce narození nebo v aktuálním věku (a ono se něco našlo u všech), měl vystaráno.

Potom jsme zahnuli do tržní uličky, kde se nabízí všechno možné. K obědu jsme zkusili okinawské speciality s hořkým melounem gója.

Jenže prohlídka tohoto trhu nám zabrala víc času, než jsme předpokládali, a tak začíná být jasné, že k původně plánovanému hradu nedojdeme. A tak se místo toho vydáváme do muzea keramiky ve staré hrnčířské čtvrti Cuboja. Díky této návštěvě si začínáme více všímat některých prvků místní architektury - pálených tašek a všudypřítomných strážců “šisa” - zvláštních hybridů lvů a psů (a někdy, jak se zdá, i draků).

Vracíme se do hotelu a v podvečer se ještě vydáváme do místní zahrady Fukušoen. Ta je poměrně nedávného data (založena 1992), ale má všechny správné prvky zahrady včetně tajné jeskyně ukryté za vodopádem. Poté pokračujeme až k moři, kde se většina skupiny smočila. Já ne - přišlo mi, že koupat se hodinu, kterou máme vyhrazenou, než pláž zavře, nestojí za to.

Nakoupíme večeři v supermarketu a zaléháme v hotelu - zítra máme další výlet.
Celý příspěvek...

Z ostrova na ostrov

DEN 3, pátek 6. 7. 2018

Dnes vstáváme kolem šesté. Po snídani, tvořené miskou stojenových nudlí, nasedáme v sedm hodin do hotelového autobusu a směřujeme zpět na letiště. Tentokrát je naším cílem poněkud zapadlý terminál 3, odkud máme se společností Vanilla letět do města Naha na Okinawě.

Trochu zmatkujeme se zavazadly - abychom se vešli do váhových limitů této nízkonákladovky, musíme pár věcí přeházet a/nebo sníst. Ale jsme zdárně odbaveni a letištní autobus nás veze k letadlu. Počasí se dnes příliš nevydařilo - od rána vytrvale mrholí. Kolem jedenácté hodiny startujeme na dvouapůlhodinový let k jihu.

Cesta uběhla v pohodě, jen místa na nohy bylo žalostně málo a navíc jsme se zdrželi ve vzduchu při příletu - letiště bylo zahlcené. Přistáváme na terminálu letiště v Naze, který je tak malý, že ani nemá zavazadlový pás. Autobusem přejíždíme k hlavnímu terminálu a začínáme hledat informace. Nakonec nasedáme na místní jednokolejku, která jezdí na vyvýšené trati nad městem a vydáváme se k hotelu.


Náš hotel se jmenuje Inn Grace Naha. Máme tam tři maličké pokoje s palandami a měli bychom tu strávit celkem pět nocí. Je tu ještě větší dusno než v Japonsku jako takovém, ale neprší - zatím. Procházíme místní obchody a plánujeme náš pobyt, dokud nejsme unavení.
Celý příspěvek...

Narita redux

DEN 2 - čtvrtek 5. 7. 2018
...a my konečně přilétáme na letiště v Naritě. Je asi jedenáct hodin dopoledne. V Čechách jsou čtyři ráno, ale my jsme tak zničení cestou, že časový posuv je tím nejmenším z našich problémů. Na letišti si Tomáš a Lukáš vyzvedli internetové balíčky, které si objednali, a my všichni jsme si vyzvedli naše JR pasy, které nás budou opravňovat ke třem týdnům volného cestování. Ale na to čas ještě nepřišel. Podle našeho cestovního plánu budeme teď v Japonsku pouze jeden den - zítra nás totiž čeká další přelet.

A tak dnes nasedáme na vlak a směřujeme pouze do 10 kilometrů vzdáleného města Narita. V Naritě jsme naši cestu zahájili i minule, a dokonce jsme ubytováni ve stejném hotelu: Narita U-City. Poté, co uložíme zavazadla, vydáváme se na obhlídku.

Narita je převážně turistické město. Původně malá vesnička se rozmohla díky letišti - dokonce jsme všude viděli antropomorfní postavičku letadélka, zřejmě jednoho z místních maskotů. Zítra má v Naritě začít festival, ale ten bohužel neuvidíme. Všude jsou ale přípravy. Místní krámky, které nám minule unikly (byli jsme tu tehdy o víkendu) jsou plné suvenýrů, ale na ty ještě nepřišel čas.

Počasí je teplé a vlhké. Automaty na nápoje, kterých je Japonsko plné, nám pomáhají ochladit se. Jsou levné a navíc má každý automat jiný výběr pití známého i neznámého.

Hlavní atrakcí města je přirozeně chrám Naritasan. I tam už jsme byli, ale polovina naší výpravy je v Japonsku nová, a tak jsme tam zašli. Vypadá stále krásně - stále jsou tu želvy (předpokládám, že ty samé), stále tu znějí cikády (předpokládám, že ne ty samé) a je tu zahrada s jezírky a kapry. Dokonce od minula přistavěli několik nových historických budov!

Cestou zpátky jsme se zastavili v obchodním domě. Když jedete do Japonska, nemusíte si dělat tolik starostí s balením, protože stojenové obchody případné nedostatky rychle pokryjí. Navečeřeli jsme se v jídelním patře, znalecky prohlédli obchod s elektronikou, a už se stmívalo. A protože ráno brzy vstáváme a přece jen nejsme moc vyspalí, jdeme do hotelu a spát.
Celý příspěvek...

úterý 17. července 2018

Japonsko, aneb Cesta tam a zase zpátky 2: Návrat na ostrovy

Je to už téměř pět let, co se naše skupina vydala do Japonska. Za tu dobu se toho zas tak moc nezměnilo, ale něco přece - někteří z nás o pět let zestárli a někteří i ztratili členy rodiny nebo naopak získali nové.

Je to pět let a my jsme se rozhodli, že přišel čas na další výpravu. Tentokrát ovšem ve velkém stylu: vyrážíme na čtyři týdny, a to v šestičlenné sestavě.

Většinu naší výpravy tvoří rodina Melků - Karel, Lukáš, Václav a František. Kromě Karla, který byl na minulé výpravě, a kromě toho absolvoval ještě jednu cestu do Japonska, jsou to vesměs cestovní nováčci, které čeká jejich první cesta letadlem. Karel je ovšem ostřílený; je z nás jediný, kdo skutečně studoval japonštinu, a bude se jistě hodit při luštění nápisů.

Tomáš je mezi námi hlasem rozumu, ale doufáme, že se to dá léčit. Jako profesionální ajťák nese odpovědnost za naše technické vybavení.

A pak jsem tu já. Já přináším zejména angličtinu pro situace, kde Karlovy znalosti japonského jazyka nebudou stačit; a kromě toho mám bohaté zkušenosti z jiných cest. A v neposlední řadě… dobrá, v poslední řadě mi připadl úkol vést tento deník. Toto je náš příběh…

Tři zkoušky Merkurovy
DEN 1 - středa 4. 7. 2018

Ani jsme dnes nespali, protože naše letadlo odlétá už v sedm hodin ráno. Všichni jsme se už v úterý večer shromáždili u nás doma a po třetí hodině ráno vyrážíme na letiště. Merkur, bůh poutníků, nicméně požaduje, abychom ukázali, že jsme takové cesty hodni. Musíme splnit tři obtížné zkoušky, než se asi za čtyřiadvacet hodin dostaneme do vytouženého Japonska.


ZKOUŠKA PRVNÍ: CESTA NA LETIŠTĚ

Na letiště vyrážíme autobusem 910 - dobrá zpráva je, že vyráží z Budějovické, kousek od našeho domu, ta špatná, že se hodinu kodrcá přes celou Prahu. Ale ve 4:50 jsme už na letišti. Tentokrát letíme do Tokia přes Miláno; odbavíme kufry, projdeme kontrolou a už čekáme u východu D2. Tam ovšem nastává první zádrhel - letadlo přesunuli k jinému východu, který naštěstí není daleko. A krátce na to už nastupujeme dovnitř.

Let je plný a cesta do Milána by měla trvat jen 90 minut - však to taky není daleko. Trochu dřímáme, ale není to dvakrát pohodlná cesta.

ZKOUŠKA DRUHÁ - NUDA V MILÁNĚ

V Miláně, kam naše letadlo dorazilo asi v půl deváté ráno, nás čeká druhá zkouška - sedm dlouhých hodin čekání. Na to, abychom se vydali do města nemáme ani čas, ani energii. Pospáváme a čekáme, až nám moudrá světelná tabule prozradí, kam máme jít, což jí trvá úmorně dlouho. Nakonec se nám však podařilo dostat se do Airbusu, který nás má zavézt na tokijské letiště Narita.


ZKOUŠKA TŘETÍ: PŮL DNE V LETADLE

A v tomto letadle bohužel strávíme hodně dlouhou dobu - více než dvanáct hodin! Ještě že tu jsou USB porty, a tak máme energii pro naše zařízení. Bohužel, místa tu zdaleka není tolik jako před pěti lety s Emirates - a nebo jsme od té doby nabobtnali? Jídlo je ovšem slušné - máme na výběr z italských lasaní nebo japonských kuřecích kousků s rýží. Potom musíme vyplnit imigrační dotazníky, které japonské úřady vyžadují. A tak nám cesta nepříliš příjemně ubíhá. A někdy během těch dvanácti hodin míjíme půlnoc…

Celý příspěvek...