Sbohem, Okinawo!

DEN 8, středa 11. 7. 2018

Vstáváme po osmé a balíme kufry, abychom mohli do deseti hodin vyklidit pokoje. S kufry uloženými v recepci vyrážíme ještě na poslední vycházku po Naze; snažíme se najít velitelství okinawských námořních sil z druhé světové války. Po cestě jsem ale našel malý mangrovový hájek, kde jsme se chvilku zastavili a pozorovali kraby, kteří tam všude pobíhali.

Další cesta je trochu náročná, protože velitelství se nachází na kopci. A potom se musí uvnitř kopce sejít zase dolů, abyste se dostali do pevnosti.

Pevnost mi připomínala Gibraltarskou skálu, kterou jsem navštívil loni. Podobné chodby, podobné místnosti, podobné vysvětlující tabule. Byl tu však jeden hlavní rozdíl: vojáci na Gibraltaru vyhráli. Okinawa ve válce skončila opravdu špatně.

Odpoledne se vracíme na hotel, bereme kufry a vyrážíme na letiště. Přesně kopírujeme naše kroky při příletu: jedeme jednokolejkou, a potom letištním autobusem k terminálu D, kde sídlí naše nízkonákladovka. Po chvilce přehazování věcí mezi kufry, abychom splňovali limity, se dostáváme do odletové haly a v 18:40 opouštíme Okinawu a vydáváme se do Fukuoky na ostrově Kjúšú. Je to kratší let než z Narity sem - necelé dvě hodiny.

Do Fukuoky přilétáme večer. Jedeme autobusem na stanici Mizuho a nacházíme apartmán, kde máme strávit dvě noci. Nachází se v sedmém patře pavlačového domu a zdá se, že je dimenzovaný tak na dvě třetiny našeho počtu. Kluci jdou ještě večer na pivo s Liborem, jejich kamarádem z Prahy, a jeho kamarády z místního kurzu japonštiny, a pak zaléháme - zítra plánujeme výlet do Nagasaki.