Brána na suchu

DEN 13, pondělí 16. 7. 2018

Dnešek začíná dramaticky - Karla už nějaký čas trápí zub, a tak se s ním v roli tlumočníla vydávám hledat v Hirošimě zubaře. Bohužel neúspěšně - jako na potvoru je totiž Den oceánu, státní svátek, a zubař, kterého jsme našli, nepracuje. Dopoledne je zabité touto anabází, a tak se rozdělujeme - většina skupiny se vydává na Mijadžimu, jen Karel se vrací do hostelu tiše trpět.

Mijadžima je přece jen kus cesty, a tak tam přijíždíme (přívozem JR, kde platí naše Rail passy) až kolem třetí hodiny. Tohle je místo, které na mě udělalo velký dojem už minule, a tak se tam vydávám zkoumat víceméně na vlastní pěst. V rychlosti prolétám městečkem a mířím do akvária. Akvária mají většinou vysoké vstupné, ale já do nich chodím rád. V každém je něco, co v ostatních nenajdete - tady třeba ostrorepi, běluhy a lachtani. A narazil jsem tam i na párek Čechů!

V akváriu i v dalších obchodech jsem nabral suvenýry - trochu jsem se tím zruinoval, ale jak říkám: tohle je jedno z mých nejoblíbenějších míst v Japonsku.

Svatyni Icukušima, kam se chtěli podívat ostatní, jsem vynechal; už jsem ji viděl minule a stále si pamatuju ty rány do hlavy o trámy. Pořád lepší, než kdybych si je nepamatoval, hádám… Zato se ale můžu zajít podívat na zdejší slavnou bránu. Minule jsme tu byli za přílivu a brána byla zalitá vodou, ale teď byl odliv a ona stála na suchu. A tak jsem si pod ní mohl projít a prohlédnout si kolonie mořských potvůrek, které se na ní usadily.

A při této návštěvě jsem i ochutnal zdejší chobotnice a ústřice! Prostě prima návštěva, až na místní laně, které na nás dotíraly a pokoušely se nám krást suvenýry a žrát papír, ve kterém byly zabalené. Cedule na ostrově tvrdí, že místní jeleni jsou divocí a nemáme na ně sahat a krmit je; hádám, že ty potvory neumějí číst.

Kolem šesté se vracíme do hostelu. Většina výpravy jde na nákupy, ale já s Františkem se vydáváme vyzkoušet japonské lázně. I navzdory jazykové bariéře, naší nepřipravenosti a nekolika faux pas je to nakonec příjemný zážitek.

Po lázních zkoušíme náhodný japonský bar. V zakouřené místnosti frekventované místními štamgasty se nám daří objednat si pravé hirošimské okonomijaki (připravované na plechovém pultu postarší tetkou, zřejmě majitelkou). I když japonsky moc neumíme, uznání a pochvalu dobrého a levného jídla vyjádřit dokážeme.

A to je z Hirošimy vše - zítra směřujeme do Kjóta!