Sopka v kompresi

DEN 11, sobota 14. 7. 2018

Den začíná líně - máme hodně času, a tak se pomalu hrabeme ven až odpoledne. A pak už najednou tolik času není. Protože dnes chceme pořádně využít kagošimskou hromadnou dopravu, kupujeme si jednodenní jízdenku CUTE za 1200 jenů. Ta platí na většinu dopravních prostředků, co tu jezdí - nejprve míříme autobusem do přístavu, a potom přívozem na ostrov Sakuradžima, kde se nachází stejnojmenná sopka.

Tedy - ostrov. Sakuradžima ve skutečnosti není ostrov, ale poloostrov, ale až od roku 1914, kdy ji velká erupce spojila s pevninou úzkou šíjí. Toto spojení je ale na druhé straně; my jsme přijeli přívozem přes záliv a zdárně jsme našli výletní autobus, který Sakuradžimu objíždí během hodinové trasy a kde nám stále platí naše jízdenky.

A tak jsme bleskově objeli ostrov a prohlédli si sopku. Ta není přístupná, protože je činná, a tudíž nebezpečná; dnes měla ale zřejmě volno, protože jsme žádné velké známky aktivity neviděli.

Po prohlídce jsme se rozdělili. Já jsem si všiml, že kousek od přívozu je akvárium, a tak jsem se vrátil na pevninu a vydal se tam. Vyplatilo se to - díky jízdence CUTE jsem dostal slevu a uvnitř byla řada potvůrek, které jsem na Okinawě neviděl.

Otázka byla, kam dál. Wi-fi odmítala poslušnost, a tak jsem se vydal do města na vlastní pěst. Po kratším bloudění jsem se ztratil. Ale naštěstí má Amu Plaza na střeše velké ruské kolo, díky kterému se dá identifikovat i z velké dálky. Vyrazil jsem náhodným autobusem, který budil dojem, že jede na nádraží, a také tam opravdu jel. A podařilo se mi najít i naše ubytování! Jenže nikdo jiný tam nebyl; večer jsem tedy ještě jednou vyrazil ven a sehnal si jídlo u nádraží; v tuhle roční dobu, jak se zdá, probíhají všude nějaké oslavy a já jsem sehnal občerstvení ve stáncích na té místní.

Po návratu na ubytovnu už tam byli i ostatní. Šli jsme spát - zítra přejíždíme do Hirošimy, kde máme další dvě noci.

DEN 11, Strana B: Dobrodružství na horkém ostrově
(píše Tomáš)

Zbytek skupiny se nejdříve zdržel na Sakuradžimě, kde jsme navštívili turistické centrum včetně malého muzea, pak jsme se vydali smočit nohy v místní horké strouze. Po návratu do Kagošimy jsme se prošli kolem už zavřeného akvária, které je hned u přístavu, následně jsme se vydali autobusem na nádraží. Jelikož jízdenka CUTE platila i na noční hodinovou vyhlídkovou projížďku autobusem, tak jsme toho využili. Moc jsme si to bohužel neužili, jelikož průvodkyně mluvila jen japonsky a protože jsme byli skoro pořád v pohybu, tak nebyla v noci žádná šance něco pořádně vyfotit. Trochu to spravila zastávka na vyhlídce na noční Kagošimu.