Den sedmý - Samá voda

Dnešní den se nesl ve znamení vody. Vydali jsme se totiž do pobřežního města na jižním pobřeží Honšú - do Ósaky.

Samotná cesta proběhla hladce - autobusem na hlavní kjótské nádraží, a potom vlakem dál - už to máme nacvičené ze dvou předchozích dnů. Co se ovšem příliš nevyvedlo, to bylo počasí.

Kromě moře a řek bylo totiž v Ósace také velké množství deště. Padal nepravidelně - vždycky, když už jste mysleli, že bude hezky, tak najednou plesk! a znovu začalo krápat. Ještě že jsme vybavení deštníky...

Vyvstala ovšem otázka, co vlastně v Ósace navštívit. Toto město má dva a půl miliónu obyvatel, takže je větší než Praha - památkově je však na tom dost špatně. Ósacký hrad už dávno zbourali a na jeho místě dnes stojí replika z dvacátého století, což má k těm "pravým" památkám přece jen daleko. Naše cesta tedy vedla k atrakci, která také souvisí s vodou: k ósackému akváriu Kaiyukan.

Nechtěli jsme zbytečně utrácet za městskou hromadnou dopravu - v Ósace totiž jezdí okružní vlaková linka, kterou vlastní společnost JR, a tak jsme se rozhodli, že se budeme držet spojů této společnosti, kde můžeme díky našim JR Rail pasům jezdit zdarma.

Cesta k akváriu ovšem neproběhla bez komplikací. Díky poněkud zavádějící mapě města jsme ho totiž hledali asi o kilometr vedle, což by tolik nevadilo nebýt toho, že nám cestu křížila řeka. Městská hromadná doprava tentokrát naštěstí zachránila situaci - ukázalo se, že k ostrůvku, kde se akvárium nalézá, jezdí přes řeku zdarma přívoz, a tak jsme v Japonsku vyzkoušeli nový dopravní prostředek a zdárně jsme dospěli k cíli.

V akváriu jsme pak strávili tři příjemné hodiny. Celý Kaiyukan je v podstatě jediná dlouhá trasa, na které se žádná expozice nedá minout. A tak jsme se procházeli kolem akvárií se simulovanými prostředími z celého světa (především však z pacifického Ohnivého kruhu, kde sopečná činnost přispívá ke zvyšování biodiverzity).

Velká část trasy také vedla kolem chlouby akvária - Pacifické nádrže, která obsahuje 5400 tun vody a je tak druhým největším akváriem na světě. Tam si lebedí nejrůznější druhy žraloků, rejnoků i ryb, včetně lahůdky pro milovníky vodní havěti: žraloků velrybích. Ti mohou dorůstat délky až 12 metrů, ale ti, které jsme viděli, byli podstatně menší - plně vzrostlý exemplář by měl asi i v takové nádrži problémy s místem.

Z dalších exponátů mohu uvést mořské vydry, mělkou nádrž, kde si návštěvníci mohli pohladit žraloky a rejnoky (pokud by vás to zajímalo, žraloci mají drsnou kůži, zatímco rejnoci jsou přímo sametově hladcí), obří, asi 50 cm velkou medúzu, a nádrž s velekraby japonskými, kteří mohou dosahovat rozpětí nohou téměř čtyři metry.

Po návštěvě akvária jsme ale už na nic moc neměli energii. Trochu jsme se najedli v blízkém centru, Karel se Spockem se vydali na obří ruské kolo, a pak jsme se přeplavili zpátky k vlaku. Objeli jsme Ósaku ve vlakové smyčce a zkusili se podívat z několika vysokých budov na panoráma města, s většími či menšími úspěchy. Zítra nikam nejedeme - budeme si prohlížet Kjóto.