Včerejší den jsme, jak už jsem zmiňoval, zakončili příjezdem do Tokia. Teprve po příjezdu na hotel jsme ovšem zjistili, jak dokonale už Japonci ovládli miniaturizaci. Máme tu dvoulůžkové pokoje v japonském stylu o rozloze tří tatami (tokijské tatami má 88 x 176 centimetrů), což nám značně ztěžuje pohyb. Alespoň se tu téměř nedá upadnout...
Není tedy divu, že z našeho "kotce" toužíme uniknout. Náš JR pas platí ještě dva dny, a tak jsme se dnes vydali do další z bohatých pokladnic japonských památek: do Nikkó.
Nikkó leží severně od Tokia. Dnes nebylo zrovna nejtepleji, trochu i poprchávalo, ale i tak jsme se pěkně prošli od nádraží až na místo světového dědictví UNESCO. V Nikkó se totiž nachází řada velmi významných chrámů a svatyň - až na to, že skoro všude probíhaly rekonstrukce.
Ne všude to bylo tak drsné jako v chrámu Rinnou-ji, jehož proslulý sál Sanbutsudou se třemi sochami Buddhy byl obestavěný hangárem (to je v Japonsku celkem častá forma rekonstrukce - obalíte budovu větším baráčkem a nemusíte si dělat starosti, že vám do ní bude při rekonstrukci pršet). Ale v chrámu Toushou-guu jsme přišli o ty nejzajímavější řezby na proslulé bráně Youmeimon a i v mauzoleu Taiyuuin se opravovala jedna z bran.
Zvláště u chrámu Toushou-guu to byla opravdu škoda, protože ten je jedním z nejkrásnějších míst, které jsme kdy viděli. Nachází se tam stáj s vyobrazením tří moudrých opic (dodnes v ní pár hodin denně stojí posvátní koně) a návštěvníky potěší i slavná řezba spící kočky (Nemurineko), která má čestné místo nad jednou z bran. Zřejmě takový malý žertík pana umělce (slavného řezbáře Jingorou Hidariho).
Taková odbočka - v Japonsku žijí i divoké opice, ale bohužel jsme během naší výpravy zatím neviděli ani jednu. Běžné jsou prý na Miyajimě, ale tam jsme je nezahlédli, na rozdíl od jelenů sika, kteří se tam, stejně jako v Naře, pohybovali volně. Živočichem, kterého tu v poslední době vídáme nejčastěji, jsou vážky; těch je tu doslova jako much.
Za svatyní se rozkládá les kryptomerií - zvláštních japonských stromů trochu podobných cedrům. Tímto lesem se po dlouhém schodišti můžete dostat až k hrobce, v níž odpočívají ostatky prvního šóguna - Ieyasa Tokugawy, který celý život budoval a porušoval aliance a shromažďoval moc, až se nakonec stal vládcem celého Japonska. Je to rozhodně jedna z nejvýznamnějších postav japonských dějin - byl to právě on, kdo z Japonska vyhnal křesťany (čímž možná Japonce ušetřil osudu, který stihl tolik jiných domorodých národů v různých částech světa), a byl to také on, kdo umístil hlavní město Japonska do vesnice Edo, dnešního Tokia.
Prohlédli jsme si vše, co šlo, a vydali se zase zpět k vlaku.
Po dvouhodinové cestě zpět do Tokia a vtěsnání se do pokoje nás zítra čeká poslední výlet. A mohu vám slíbit, že bude stát za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat