Den desátý - Cestovní všehochuť

Tak jsme konečně opustili Kjóto!

Dnešního dne jsme se po šesti nocích v Kamikatsura Guest House sbalili a vydali na nádraží. Ještě předtím jsme ovšem navštívili císařský palác, abychom si užili prohlídku, na kterou jsme se přihlásili.

A prohlídka byla opravdu výborná! Naše průvodkyně Yoshiko velmi pěkně vyprávěla o různých budovách a o tom, co se v nich odehrávalo. V tomto paláci se odehrála řada důležitých momentů japonské historie, například historická schůzka posledního šóguna s císařem, kdy se šógun vzdal své moci a vrátil císaři jeho svrchovanost (bylo to poté, co západní velmoci Japonsko donutily, aby se otevřelo světu, a šógun už v tomto novém světě vládnout nedokázal). Je to poučný příběh pro nás pro všechny - okolní svět nelze ignorovat věčně.

Ale prohlídka brzy skončila a my jsme se vydali dál. Cestovali jsme až do daleké Fukuoky na ostrově Kjúšú, kam nás zavezly celkem dva shinkanseny. Fukuoka leží z celého Japonska nejblíže asijské pevnině, což jí dává pro Japonce tak trochu exotický nádech.

Navštívili jsme tu zdejší hrad, i když to bylo spíše jen náhodou než plánovaně - nachází se totiž v těsné blízkosti hotelu Sunline, kde jsme ubytováni. A protože se toho tedy dnes tolik nestalo (to pravé dobrodružství, kvůli kterému jsme sem na Kjúšú vážili cestu, začne až zítra), dovolte mi, abych uvedl několik postřehů, které se do předchozích příspěvků nevešly.

Autobusy: S japonskými autobusy jsme se v Kjótu seznámili důkladně. Jsou pohodlné, klimatizované a v řadě věcí fungují právě obráceně než ty naše. Pomineme, že mají dveře na opačné straně (Japonci jezdí vlevo), ale také jejich přední dveře neslouží k nástupu jako u nás, ale k výstupu. U řidiče platíte za jízdenku, až když vystupujete. Mince určené k placení se hází do důmyslného přístroje, který dokáže i ledabyle vhozenou hrst drobných přesně sečíst.

Deštníky: Japonci, a zvláště Japonky, bývají nerozlučně spjati se svými deštníky. Deštník můžete v Japonsku sehnat na každém kroku, a také ho skoro na každém kroku potřebujete. Když neprší, dá se použít jako slunečník, a když prší... to si jistě domyslíte sami. V tomto ročním období, kdy se sluníčko střídá s lijáky, bez něj není radno vycházet z domu.

Flóra a fauna: Kromě všudypřítomných cikád vídáme také velká množství vážek. Všude jsou nějaké vodní plochy a vážkám se tu evidentně daří. Ve městech se kromě holubů také hojně vyskytují vrány, které jsou údajně velmi chytré, až mazané. Vědí, jak to tady chodí - dnes jsem zahlédl jednu, která se usadila uprostřed silnice, ani nemrkla, když kolem ní přejela dvě auta, a odletěla až tehdy, když se další auto zařadilo přímo do jejího jízdního pruhu.

Z rostlin je třeba zmínit pokroucené borovice a všudypřítomná rýžová pole. A také bambus - ten kupodivu není často vidět jako rostlina, ale spíše jako materiál - najdete tu bambusová zábradlí, zahradní plůtky, atd.