Země zaslíbená

DEN 23, čtvrtek 26. 7. 2018

Ráno se ještě koupeme, a potom v japonských jukatách vyrážíme na snídani. Není špatná (snad jen nedovařené vejce je mi trochu proti srsti) ale večeři se nevyrovná.

My se však vyrovnáváme s Tylerem. Tato návštěva horkých pramenů byla levnější než minule - asi proto, že jsme v letovisku a ne v zapadlé vísce v horách.

Tyler nás veze na nádraží Togura (nějak se mu podařilo nacpat do auta všechna naše zavazadla) a my vyrážíme směr Tokio!

Po poměrně krátké cestě lokálkou do Nagana a necelých dvou hodinách v šinkanzenu končíme ve stanici Ueno, která už je v Tokiu. Odtamtud jedeme místní linkou do Minami-Sendžo. To je stejná stanice, u které jsme bydleli i posledně, ale hotel se liší - jsme v podniku jménem Meigecu. Jsou tam palandy - celkově podobné ubytování jako v Naze nebo v Kagošimě. Uložíme kufry a vyrážíme ven - chceme dnes vidět Akihabaru.

Jo, to jsme si dali.

Akihabara je pro nás otaku zemí zaslíbenou. Je to místo, kde se jeny magicky a bez našeho přičinění mění v různé figurky a jiné doplňky. To je aspoň moje verze, a od té neustoupím.

Rozdělili jsme se do skupin a prošli různé podniky. Obchodní dům, kam jsem zamířil já s Tomášem, měl deset pater, většinou narvaných figurkami, kartami, modely a bůhvíčím ještě.

Večer už jsme pěkně utahaní. Zítra chceme zase vyrazit ven z města a trochu se porozhlédnout po okolí.