Klid před bouří

DEN 6, pondělí 9. 7. 2018

Vstáváme dnes už ve čtvrt na šest a kolem šesté se vydáváme na asi tříkilometrovou cestu do přístavu. Tam jsme nakonec zdárně dorazili a dokonce jsme i našli naši společnost, Cerulean Blue. Podepsali jsme jim, že jim v případě naší smrti nebudeme nic zazlívat ani je strašit, a oni nás odvezli k lodi. Tam jsme museli projít zkouškami ploutví a neoprenových obleků - vyskytují se tu totiž smrtelně nebezpečné medúzy čtyřhranky.

Konečně vyplouváme, a jsme velice překvapeni - naše loď se zvláštním jménem “D’s Pulse” je totiž mnohem rychlejší, než na co jsme zvyklí z jiných částí světa. Je to spíš jako velký motorový člun - dělají se za námi obrovské vlny, protože plujeme přes 30 km/h! Jen škoda, že velmi brzy obracíme - nějací lidé přišli pozdě a loď se pro ně vrací. To by průvodkyně ze včerejška vůbec neřešila!

Na naší dnešní cestě jsme udělali celkem tři zastávky; mořské želvy, které nám slibovali, byly hned na té první, ale jinak tam byly především ryby a koráli - jen vzácně se objevil sumýš nebo hvězdice. Našel jsem nějaké pěkné ulity a pořídil pár záběrů.

Na lodi jsme poobědvali bento (po druhé zastávce) a vydali jsme se zpátky. To však byla cesta opravdu dobrodružná! Blížící se tajfun rozbouřil moře tak, že vlny nejprve dosáhly výšky jednoho metru, a potom několika. Loď rozrážela vlny, houpala se sem a tam, a pokud jste byli nekrytí jako já, promočila vás od hlavy k patě a zase zpátky. Žvýkačky proti mořské nemoci, které jsem koupil v Praze, se zde ukázaly nečekaně účinné!

Prostě: za ty peníze to stálo. Šnorchlování, horská dráha a akvapark v jednom!

Díky tajfunu se celá plavba odehrála dřív, než se plánovalo. Máme tedy ještě čas, a tak se po návratu na pokoj vydáváme na jednokolejku a směřujeme na konečnou, abychom se podívali na hrad Šuri - bývalé sídlo rjúkjúských králů.

Samozřejmě, nejedná se o původní hrad. Během druhé světové války se stal ostrov Okinawa dějištěm strašlivé bitvy a nálety tady všechno srovnaly se zemí. Ale už znaší minulé návštěvy víme, že to Japonce neodradí - postaví památku znovu, stejnou jako předtím. Hrad Šuri není ještě zrekonstruovaný celý, ale navštívili jsme hlavní budovu Sendai, kde žil a vládl král. Tedy, žil by tam, kdyby to byla originální budova. Celá ta věc je hrozně matoucí…

V průběhu naší návštěvy si však začínáme všímat i hrozícího tajfunu. Na nebi jsou pásy mračen a zaměstnanci hradu evidentně povalili nejrůznější cedule v areálu, aby se do nich neopřel vítr, který stále sílí. Pro jistotu dnes kupujeme víc jídla, abychom zítra nemuseli chodit ven.